I když se psi vyvinuli z masožravých vlků, dokážou bez problémů trávit uhlohydráty (brambory, rýži, obiloviny, …) a rostlinnou stravu. Je za tím historie tisíců generací divokých, potulných psů, kteří se živili zbytky po lidech vybíraných z odpadků. Ty byly na bílkoviny velmi chudé a zároveň obsahovaly velká množství uhlohydrátů. Psi jsou dnes tedy jednoznačně všežravci, nicméně jejich preference jídel založených na mase je očividná. Tato touha po mase však nemusí být čistě instinktivní, jak tvrdí Linda P. Case na svém blogu The Science Dog. A existují pro to i vědecké důkazy.
Psi dokážou trávit uhlohydráty díky svým biologickým rozdílům od vlčích předků. Konkrétně mají psi více kopií genu AMY2B, kódujícího pankreatickou amylázu, enzym, který rozkládá uhlohydráty na jednodušší molekuly cukru. Psi však i tak neustále preferují jídla s vysokým obsahem masa, i když takový pokrm pouze jako maso voní, před granulemi s vysokým obsahem masa a bílkovin. Case prozkoumala několik studií týkajících se divokých psů v Indii (kde jich žije hodně a mají dlouhou historii) a jejich přirozeného výběru stravy. Tito psi se živili pouze vybíráním odpadků a občasným lovem malých zvířat.
Výzkumy vesměs potvrzují domněnku a zkušenosti, že psi volí jídla, která voní po mase, a upřednostňují je před takovou dobrotou, která je ve skutečnosti hodnotnější a obsahuje bílkovin a masa více. V jedné ze studií publikovaných v časopise Ethology, Ecology and Evolution vědci provedli tři experimenty. Nabídli v nich třiceti potulným psům tyto možnosti výběru:
U prvních dvou pokusů studie se asi dá odhadnout, jak si psi vybírali. V tom prvním preferovali chleba nasáklý vývarem a v tom druhém vařené kuře, za kterým následoval chleba namočený ve šťávě z masa. Třetí experiment však přinesl překvapení, říká Case. Ačkoli v něm psi měli na výběr kvalitní granule plné proteinů z masa, vybírali si raději chleba nasáklý různé koncentrovaným vývarem. Očividně tedy v rozhodovacím procesu psa hrála důležitější roli vůně masového vývaru než vysoký obsah živin v méně „navoněných“, ale masem nabitých granulích.
Zajímavé ovšem je, že takováto preference masa (spíše tedy jeho vůně) je pravděpodobně u psů naučená, nikoli vrozená. V další studií publikované v Journal of Ethology bylo totiž ve stravovacím ohledu zkoumáno rozhodování štěňat potulných psů. A u těch se podobná preference masa vůbec neprojevila. Štěňata ve skutečnosti nedělala žádné velké rozdíly a jedla všechny nabízené alternativy stejně. Tento experiment tedy vyvrátil fakt, že by u psů byla touha po mase vrozená. Je pravděpodobné, že ji malí mazlíčci získávají až v důsledku pozorování své matky a jiných dospělých jedinců a také svými vlastními zkušenostmi.
U dospělých psů jednoduše a obecně platí pravidlo: „Pokud to voní jako maso, sněz to.“ Nezáleží už tedy na tom, zda to opravdu maso je, nebo jestli je pokrm vůbec výživný. A naopak, pokud jídlo dostatečně nevoní, pes si ho nevybere, ani kdyby obsahovalo kupu masa. To však není až tak nic moc překvapivého, protože v přírodě to tak prostě funguje – silná vůně masa přirozeně naznačuje vysoký obsah bílkovin a masa. A pes, jak se prokázalo, nejvíce důvěřuje svému čichu. Nedokáže už jinak odhadnout, jak výživné jídlo je a kolik masa ve skutečnosti obsahuje. Jen v laboratorních podmínkách, kde mohou i méně voňavé granule obsahovat hromadu bílkovin, se situace může, jak jsme viděli, trochu zamotat.
Štěňata se však tuto preferenci teprve naučí od ostatních a hlavně svou vlastní zkušeností – nemají touhu po mase vrozenou. A co to znamená pro nás? Že to, jak si pes bude vybírat svůj jídelníček v budoucnu, můžeme sami silně ovlivnit v době, kdy je štěnětem a kdy se své preference k jídlu teprve učí. Tím, čím budeme našeho mazlíčka krmit, a pravděpodobně také tím, co uvidí u psů okolo něho, se dají zásadně ovlivnit jeho stravovací návyky a preference v dospělosti.
Další články si můžete přečíst na našem blogu!
