Když prohledáte internet, zjistíte, že nejčastější hypotézou je opravdu to, že pes chce cíleně vyvolat zvracení, aby si vyčistil žaludek. Váš mazel si prst do krku nestrčí a tak potřebuje nějaký jiný podnět, který povede k evakuaci žaludku, když mu není z nějakého důvodu dobře. To je první z teorií, která zní celkem logicky a něco na ní může být. Proč by to ale dělal například po jídle, které má normálně rád? A proč většinou ani nevypadá, že je mu špatně, když se jde na trávník „dojíst“ a vyprázdnit? A jedí psi trávu, protože potřebují zvracet, nebo zvracejí, protože snědli trávu? A co psi, kteří trávu spásají s oblibou jako luxusní salát, ale vůbec po ní nezvracejí? Prostě tady něco nehraje a nahrává to otázce, jestli je čištění žaludku opravdu to, o co vašemu chlupáčovi jde…
Překvapivě neexistuje ani mnoho vědeckých výzkumů, které by se tímto tématem zabývalo. Jeden zajímavý byl nicméně proveden v roce 2008 na University of California týmem vědců (Karen Sueda, Benjamin Hart a Kelly Cliff) a publikovaný v časopise Applied Animal Behavior Science. Tato studie zahrnovala sérii průzkumů, které si daly za cíl zjistit, zda většina případů mazlů, kteří okusují trávu, je způsobena nějakým zdravotním problémem nebo nutričním nedostatkem, a také zda většinou tato činnost vede ke zvracení.
Prvotní studie byla založena na průzkumu mezi 25 studenty veteriny, kteří vlastnili psy. Všichni studenti hlásili, že jejich pes jí trávu. Nikdo z nich nepotvrdil, že by si všiml, že jejich mazel jeví nějaké známky nevolnosti nebo nemoci před tím, než začal trávu jíst, a pouze 8 % účastníků řeklo, že jejich pes po „pastvě“ zvracel. Vědci poté provedli druhý výzkum, který pracoval se 47 majiteli psů. Ti potvrdili fakt, že jedení rostlin (převážně trávy) je častý jev, když 79 % z nich u svých mazlíčků tuto aktivitu pozorovalo. Dalšími výsledky pohovoru založeném na předchozím pozorování bylo opětovné zjištění, že psi před jedením trávy jevili známky nevolnosti jen zřídka (pouze 4 jedinci) a zvracení se objevovalo také minimálně (pouze 6 psů). Po těchto dvou úvodních studiích ještě vědci rozšířili počet subjektů studie pomocí internetového průzkumu mezi 1571 majiteli psů. Znovu se potvrdilo to, že většina mazlíčků respondentů jedla trávu velice pravidelně, minimum jich u toho projevovalo známky nevolnosti a jen necelá čtvrtina jich prý po travnatém pokrmu zvracela. Výzkumníci také zjistili, že většinou to byli mladší psi, kteří trávu konzumovali a neobjevily se u nich žádné negativní reakce.
Co z toho vyplývá? Že nejrozšířenější vysvětlení populární už minimálně od dob našich babiček, tedy že pes žere trávu, aby se mohl vyzvracet, a tím si vyčistit žaludek, pravděpodobně není pravdivé. Zjištění, že trávu více jedí štěňata a mladší psi může být známkou dalšího rozšířeného vysvětlení, a sice že psi to dělají z nudy, rozmaru a zvědavosti. A k tomu mají štěňata obecně samozřejmě větší sklony.
Dalším populárním vysvětlením jedlíků trávy je předpoklad, že tím dohánějí určitý nutriční nedostatek. Jinými slovy, něco jim v jejich jídelníčku chybí, a tak si to jdou sami doplnit, aby jejich organizmus nestrádal. Logicky se nabízí, že tím něčím by měly být rostliny. Mohlo by to být kvůli určitým živinám, které v masité stravě obsaženy nejsou, nebo jen čistě kvůli vláknině, které maso neobsahuje zdaleka tolik jako rostliny.
Existují případy psů, kteří jedli trávu pravidelně (i když po ní třeba pravidelně zvraceli), než jim bylo naservírováno krmivo s vyšším množstvím rostlinných složek (resp. vlákniny). Potom už si na trávu nevzpomněli a neměli potřebu žádný nedostatek doplňovat. Na druhou stranu existují i výzkumy, které žádnou spojitost mezi navýšením rostlinných složek v jídelníčku mazlíčka a snížením potřeby konzumace trávy a jiných rostlin v přírodě neprokazují.
Asi druhou nejčastější odpovědí, kterou různé zdroje uvádějí, je to, že psi se vyvinuli z divokých psovitých šelem, jako je např. vlk, a následují chování podle jejich genetického vzorce. A tady se pomalu dostáváme k jádru pudla. No dobře, ale není vlk čistý masožravec? Je a na trávu a jinou rostlinnou stravu si opravdu vyloženě chutě nedělá. Jenže jí býložravce jako třeba králíky, myši nebo divokou zvěř, kteří mají rostlin plný žaludek. A protože vlci svou kořist jedí prakticky celou, byliny z trávicího traktu přijímají do svého organizmu také. Vlk tedy pro pevné zdraví potřebuje nejen maso, ale i rostlinné složky potravy, které do sebe dostává právě takto nepřímo.
Vypadá to, že nejrozumnějším vysvětlením, které se může na první pohled zdát trochu alibistické, je tedy to, že psi to dělají, protože to prostě mají v genech. Možná se jedná o predispozici, kterou podědili společně s vlčí DNA. I když je to pořád hlavně teorie, má už solidní vědecký základ a mohla by být skutečným vysvětlením této záhady. Když bylo zkoumáno složení exkrementů vlků, v 11-47 % výkalů byly nalezeny jasné stopy rostlin, které byly vlky zkonzumovány. I když je tedy vlk čistý masožravec, nějaké rostliny konzumuje i přímo. Je to ale ze zdravotních důvodů, nikoli z těch výživových. Bylo totiž dále prokázáno, že konzumace trav pomáhá psovitým šelmám zbavovat se střevních parazitů. Když rostlinná strava plná vlákniny prochází střevem, nutí tento orgán k větším kontrakcím. Červi a další paraziti, kterými je trávicí trakt infikovaný, se nabalují na procházející materiál a odcházejí z těla ven. Takto tedy může tráva pomáhat i vašemu mazlíčkovi. Je pravda, že v dnešní době, kdy existuje spousta účinných metod zaměřených proti parazitům většina mazlíčků žádným podobným problémem již netrpí. Nicméně může to být právě genetický návyk pocházející od vlků, kteří žádnou jinou možnost odčervení než tu divoce přírodní k dispozici nemají.
Když si tedy dáme dohromady vše, co jsme si zatím řekli, na všem je něco pravdy a skládá nám to možné finální vysvětlení. Jedení trávy je pravděpodobně určitým druhem čištění. Ne ale takovým, které by znamenalo vyprázdnění žaludku zvracením, ale takovým, které má mazlíčka pomocí zvýšeného množství vlákniny zbavit parazitů. To by i vysvětlovalo, proč někteří psi po konzumaci trávy zvracejí. Tráva jednoduše není přirozenou složkou jídelníčku a využívá se pro čistě praktický účel vyčištění střeva. Pro vašeho mazlíčka tedy nemusí být tráva o nic chutnější než pro vás, a přesto hod geny vedou k její konzumaci. Vypadá to, že ve většině mazlů se tedy občas probudí pradávný gen, který jim nakazuje sebou nějakou tu trávu prohnat, i když to vlastně ani tak úplně nepotřebuje.
Co tedy dělat, pokud se váš mazlíček nechce jedení trávy vzdát? Když mu budete kupovat vyvážené krmivo, které bude obsahovat i kvalitní rostlinnou složku v podobě zeleniny, ovoce nebo bylin, mělo by být vše z hlediska výživy v pořádku. Někdy není od věci doplnit mu jídelníček např. vařenou zeleninou, kterou má rád. Uvidíte, jestli pak po trávě bude toužit méně. Pokud si ji ale občas stejně dá, nemusíte se tím příliš znepokojovat. Vědci totiž většinou uzavírají své výzkumy tvrzením, že se jedná o běžné chování psa domácího, které není spojeno s žádným zdravotním problémem nebo nutričním nedostatkem. Pokud vám ale přijde, že to s trávou trochu přehání, raději se samozřejmě zajděte poradit s veterinářem. Poslední věcí, na kterou byste si ale měli dát opravdu pozor, je, aby trávník, ze kterého si váš pes „přilepší“, byl čistý a nebyl postříkaný nějakou chemickou látkou, např. pesticidem. Vězte tedy, že pokud všeho mazla přepadne touha najíst se trávy, pravděpodobně se v něm jen probudil prapůvodní vlčí gen!
Další články si můžete přečíst na našem blogu!
